Dovolená 2009 cz

Druhá letošní letní dovolená a opět na kole. Tentokrát v Čechách a cílem je Ještěd, 1012 m.n.m. Celkem jsme v 5 dnech ujeli pohodových 311 km.

16.8. Praha – Mladá Boleslav (60 km)

Na první etapu vyjíždíme až po 11 hodině, protože jsme k ránu byli pro synka u zpožděného letu na letišti. Etapa se dá shrnout do tří slov – horko, horko, horko. Mně to až tak moc nevadilo, i když to už bylo na hraně, ale Zuzka jako obvykle v horku hodně trpěla. Jinak byla cesta v pohodě a pomohla k tomu i návštěva tří hospod. V Mladé Boleslavi bydlíme hned vedle hradu v hotelu U Hradu. Jdeme tedy snadno na prohlídku centra (věž už ale nestíháme, protože pán chce moc jít domů a tak tůristi mají smůlu), na večeři (restaurace Zlatá kovadlina byla velkým milým překvapením) a na procházku. Nic moc dlouho netrvalo a tak stíháme i semifinále na 100 m mužů. Zuzka pak usíná hned po počasí a já čekám až na finále. A stálo za to:-)

17.8. Mladá Boleslav – Ještěd (56 km)

Ráno při odjezdu z MB trochu bloudíme, projíždíme jednosměrky v protisměru a taky rozkopané silnice. Nakonec ale trefíme výjezd z města a je to v pohodě až do Kláštera Hradiště nad Jizerou. Zde je první větší stoupání ke klášteru a taky k pivovaru. Pak následuje moc pěkná cesta po hřebenu, mírně nahoru a dolu, s pěknými výhledy až do Cetenova. Zde také poprvé vidíme v dáli cíl naší dnešní cesty – Ještěd. Sjíždíme do údolí a podél Zábrdky mírně stoupáme až do Osečné. Zde nás dostává výborné jídlo v klasické hospodě Slunce (vepřové medailonky, knedlíky plněné uzeným masem, pivo, limo – 211 CZK). No a po dobrém vydatném obědě je to už jenom do kopce. Začínáme ve vedru opravdu nepříjemným krpálem do Světlé pod Ještědem. Do dalšího stoupání k odbočce na Ještěd se naštěstí trochu ochlazuje a taky to už není takový sklon a tak to jede lépe. Z hlavní pak odbočujeme na závěrečné stoupání. Začátek je docela dobrý, protože je zde opravená cesta a je to i mírnější. V půlce kopce se silnice horší a kopec zalamuje, ale pořád to jde (Passo Pordoi bylo daleko horší). Panoramata z vrcholu jsou nádherná, v noci to vypadá jako pohled z letadla. Od západu se žene bouřka a noční oblohu neustále křižují blesky. Hromy ale neslyšíme, protože je to ještě dost daleko. Nakonec začne i pršet a mraky se ženou přímo kolem našich oken pokoje. Televize překvapivě pod vysílačem moc nefunguje a my jdeme spát.

18.8. Ještěd – Doksy (62 km)

Když ráno vstaneme, tak jsou kolem dokola jen samé bílé mraky a není nic vidět. Během snídaně (na uvítanou je nám nabídnuta hruškovice) se trochu vyjasňuje a tak vyjíždíme už za sluníčka. Je ale docela zima a tak bereme na sjezd bundičky a je to dobře. První tucet kilometrů nemusíme ani šlápnout a i zbytek trasy je velmi pohodový a více méně z kopce. Před Mácháčem si zkracujeme cestu lesem, kde je po dešti docela mokro a louže. A protože letos mám Černého Petra já, tak se mi při objíždění jedné hodně velké a hluboké stává následující veselá příhoda z natáčení. V jednom okamžiku už je mi jasné, že louži neobjedu a tak se rozhodnu zastavit, vycvaknu pravý nášlap, pomalu již seskakuji a v tom padám na levou stranu přímo do louže. Špinavý a mokrý dojíždím posledních 10 km do Doks. Oblečený lezu do sprchy a snažím se vyprat boty a dres. Naštěstí máme balkon na jih a tak celé odpoledne vše suším na slunci. Po velkém prádle jdeme na procházku k jezerurybníku a podnikáme okružní jízdu lodí. Pak si jdeme ještě prohlédnout město (Montserratskodokská Madona je pro nemoc faráře nedostupná) a na pizzu. Večer už jenom sledujeme z postele atletiku.

19.8. Doksy – Mělník (66 km)

Dnes to byla pohodová a moc pěkná etapa. Začínáme směrem na Bezděz, který celý po směru hodinových ručiček objíždíme. Jedeme lesem po docela dobré, místy opravované, asfaltové cyklostezce (bez kaluží). Pod Bezdězem děláme první přestávku v hospodě s výhledem na hrad. Dále jedeme k dalšímu hradu na dnešní cestě – Houska. Cestu si zkracujeme pěknou lesní cestou, na kterou nás navedl cyklista na silničce. Na kopci pod Houskou odpočíváme v hospůdce Na konci sil. Nabereme síly a vyjedeme až na Housku, který ale zvenku jako hrad moc nevypadá. Sjedeme tedy dolů a pokračujeme v cestě, jenomže hned u další hospody zastavujeme na jídlo. Zuzka si dává gulášovku s houskou a já smažená játra. Zde nás poznává kolemjedoucí TH, který je na výletě s rodinou. Také zastavuje a čeká u piva na manželku, která mu ujela na Housku. Po jídle pokračujeme nádherným údolím Pšovky až k Mělníku. Cesta vede ve stínu zalesněných kopců a kolem mnoha rybníků. Asi v polovině si ještě děláme krátkou zajížďku ke třetímu hradu po cestě – Kokořínu. V Mělníku jdeme na vyhlídku na soutok a na Říp a také na prohlídku města. Dobře povečeříme bohužel v kuřáckém Vinném dvoře a pak už jdeme do hotelu zase sledovat atletiku.

20.8. Mělník – Praha (67 km)

Poslední etapu lze rozdělit na dvě části – první zajímavou a druhou únavnou. Z Mělníka sjedeme k historickému zdymadlu na Vraňansko – Hořínském plavebním kanálu a pak podél tohoto kanálu pokračujeme až do Lužce k přívozu. Přívoz je zde poháněn pouze silným proudem Vltavy. Dále pokračujeme na Zlosyň a Veltrusy. Mineme zámek, projedeme Kralupy a pokračujeme po pravém břehu až do Libčic. Zde končí ta lepší část cesty, opouštíme Vltavu a pokračujeme mírným kopcem až k dálnici. A zde, jako letos již poněkolikáté, začíná boj se silným protivětrem a únavným vedrem. A to nám vydrží celých posledních 30 km až domů.